Recenze knihy
Cesta k uzdravení – o daru léčení
Jan Palouček

MUDr. Jan Palouček, lékař a léčitel v této knize ukazuje, že nemoc a uzdravení mají svá pevná pravidla, která nejsou všeobecně známá. Autor popisuje z hlediska své pětadvacetileté léčitelské praxe zdraví a nemoc jako zákonité důsledky našeho pojetí života. Našich emocí, myšlenek, postojů a úmyslů. Kniha se může stát průvodcem všech lidí, kteří se snaží porozumět nejen nemoci, ale také svému životu.

Kniha Cesta k uzdravení - Jan Palouček

Když se mi poprvé dostala do rukou kniha Jana Paloučka „Cesta k uzdravení“, otevřel jsem ji na kapitole s nadpisem VODA. Cituji str. 61:

Život vznikl z rytmického pohybu, a proto je rytmický pohyb znamením života. Tam, kde se rytmus a pohyb vytrácí, zaniká také život. Různé zevní podoby života se utvářejí na základě různých druhů vnitřního pohybu. Stupňování tohoto vnitřního pohybu se navenek jeví jako vývoj.

Na zemi je jediná látka, která stojí bezvýhradně ve službách života: voda.

Její služba je skromná a nenápadná. Proto jí ve svém životě, v protikladu k jejímu nesmírnému významu, nevěnujeme prakticky žádnou pozornost. Stala se pro nás všední tekutinou, která komfortně vytéká z vodovodního kohoutku. Můžeme ji pít a používat k odplavení nečistot. Pijeme ji, protože věříme, že je pitná. Věříme, že existují lidé, kteří to zařídí.

Ačkoli víme, že získání takové vody není dnes vůbec snadné, nepovažujeme to za svoji starost. Podobně si neděláme starosti ani se svými odpady. Důležité je pro nás pouze to, aby nám zmizely z očí. Voda do našeho života jednoduše přitéká a zase odtéká.

To je návyk, který bychom měli změnit, neboť mu chybí odpovědnost.

Nejsme totiž jen konzumenty vody, nýbrž jejími spolutvůrci. Skutečnost, že voda i se špínou odteče dříve, než si stačíme cokoliv uvědomit, způsobuje, že se ani nesnažíme si něco uvědomit. Voda nám zmizí z očí a my se nezabýváme otázkou, zda utrpěla. Proto jsme si dlouho mohli připadat nevinní a nezúčastnění.

Toto je citace…nelze opsat vše…proto následují fascinující úryvky z této kapitoly:

…základem nového přístupu k vodě je poznání, že voda je schopna přijmout veškeré informace, uchovat je a předat dál….

…zdálo by se, že voda ve vlastním těle je soukromou záležitostí, ale není tomu tak. Svými myšlenkami a pocity nezasahuje člověk jenom do prostředí vlastního těla, ale proniká jimi i do svého okolí, v němž je přítomno velké množství další vody….

…pitím vody a přijímáním stravy přijímáme velmi často vnitřní stavy nám zcela cizích lidí. Polykáme jejich radost, zlost, mrzutost, jejich zdraví či nemoc. Tím vstupuje do našeho těla pomoc, nebo rozklad…

…každé hrubé slovo je vzkaz vodě – i ve vlastním těle….

…nemělo by smysl vypočítávat všechna rizika, kterým jsme vystaveni vinou nálad a nedobrých úmyslů druhých lidí…

Máte-li ještě 6:30 minut čas, podívejte se na video s výsledky práce Masaru Emoty.

Další zajímavý dokument o vodě (ruský s českými titulky) představuje úžasné objevy, se kterými přišli vědci z celého světa, například z Ruska, Japonska, Kazachstánu, Švýcarska, Izraele, Spojených států, Velké Británie, Rakouska , Argentiny, Číny a Tibetu. Objeví se zde i Masaru Emoto ze snímku "What The Bleep Do We Know?!“ ("Co my jen víme?!“) VODA – nejzásadnější součást života na Zemi. Jsme s ní v každodenním kontaktu, ale známe tajemství tohoto úžasného živlu?