Zasáhla nás kolektivní hypnóza. Kdo je hypnotizér? A proč mu dobrovolně odevzdáváme sami sebe? Spíme a stačí se probudit? Nebo se už neprobudíme nikdy?

PhDr. Milan Hutta 8.4.2020

Je 8. duben a na ČT24 běží titulky: V ČR na COVID-19 zemřelo… v Rakousku podlehlo….v celém světě je obětí….

A k tomu jedna fakt pozitivní:  v Itálii jeden člověk dál nakazí méně než jednoho člověka.
Zdá se, že Itálie to má za sebou.

Dr. Šmucler v rozhovoru na Seznamu.cz (také dnešního dne) říká:
„když jsem viděl poslední zprávy z Itálie, tak se předpokládá, že teď na tu koronachřipku, když to řeknu, umře méně lidí, než umřelo v roce 2017 na obyčejnou chřipku 2014–17. To umřelo 68 tisíc Italů, takže je to taková nějaká srovnatelná věc, akorát že tehdy, když umřely tisíce Italů, tak nám to bylo jedno, teď když umřelo 16 tisíc Italů, tak to velmi prožíváme.“

Vidíme ta čísla? Nebo hypnóza tomu brání?

A pojďme dál, na celém světě se nakazilo doteď něco přes milion lidí.

Loni se tuberkulózou na celém světě nakazilo přes 10 miliónů a 1,5 miliónu zemřelo?
A je nám to jedno.

Když jsem si to uvědomil, běžela mi hlavou myšlenka, že pod titulky o obětech viru by měly ještě běžet titulky o všech úmrtích toho dne. Například:

„Dnes v ČR zemřelo na různá onemocnění 308 lidí a 5 spáchalo sebevraždu“.

Toto je statistika českého statistického úřadu rok 2017, kdy celkem za rok zemřelo 111 000 lidí. Někteří samozřejmě přirozeným stářím ve 105 letech.

Co se to dnes děje? Že bychom si uvědomili ŽIVOT A SMRT, dvě strany jedné mince – zákonitosti života na naši planetě?

Možná jsme na smrt zapomněli, tvářili se, že neexistuje. Snad si někteří účastníci mých seminářů, kteří čtou tento příspěvek, vzpomenou, jak jsem s nadsázkou říkával, že by bylo fajn, kdybychom ty umírající viděli. V průměru 12 za hodinu. Šli bychom do práce a každých pět minut bychom viděli, jak jeden z našich spoluobčanů zemře.

Pokaždé, když jsem to vyslovil, dívali se na mne velmi…no slušně…  „rozpačitě“? Mysleli si možná (a možná, že Vy také), že jsem pěkný cynik.

Proč jsem to vlastně říkal? Přál jsem si, abychom si více uvědomovali, že smrt jednoho dne přijde ale hlavně se včas sebekriticky podívali do sebe, jaký život vedeme, že jsme tak nemocní?

Jen jeden příklad za všechny. V ČR přes milion lidí pravidelně užívá léky na vysoký krevní tlak. Jak moc přemýšlejí, zkoumají a hledají v sobě, jak se k tomu tlaku dopracovali?

Životospráva? Tuky, alkohol, kouření? Nebo neustálá životní nespokojenost, odsuzování, urážení, ponižování, útočení na jiný názor…(někdy stačí si přečíst diskuse k článkům, kdekoli na sítích a hned je vidět, kolik toxických emocí, se lidé rozhodnou prožívat).

Ve světě nyní probíhá zajímavý experiment. Různé přístupy k řešení pandémie, Švédském počínaje přes Velkou Británii, Španělsko, Itálii – která zdá se, to bude mít za chvíli za sebou,
a moc jim to přeji, USA….. atd.

A my?

Mám-li já osobně strach, tak ne z Covid 19, ale z toho, že ještě o Vánocích budeme sedět doma s rouškama na ústech a čekat a BÁT SE, BÁT SE, BÁT SE a v hluboké hypnóze neslyšet a nevidět fakta.

A ČEKAT, ČEKAT, ČEKAT že nás mocní zachrání, bez jakéhokoli našeho vlastního názoru a především vlastní zodpovědnosti za naše vlastní životy, zdraví a imunitu.

Čeho se tak moc bojíme? Uvěřili jsme, že může existovat nekonečný život bez konce a pochopili jsme až nyní, že to je blud? Co je příčinou toho strachu?

Jak to, že se neumíme vyrovnat s něčím tak přirozeným a zákonitým, jako je odložení tělesné schránky? V čem je tragédie?

Pravděpodobně ve stavu NAŠÍ MYSLI. V NESCHOPNOSTI PŘIJMOUT REALITU. A pak se necháme rádi hypnotizovat, když nám někdo slíbí, že to vyřeší za nás a my (nikdy) neumřeme.

Co se STRACHEM?

Chcete-li, zkuste nyní na chvíli v sobě najít odvahu a představit si, že žijete zdravě, tělo vám funguje jak má, sami reagujete na jeho potřeby, cítíte se silní, a proto víte, že s běžnými vnějšími vlivy se umí váš imunitní systém vyrovnat, takže vám nehrozí žádné alergie, rakoviny, hypertenze, diabetes ….. a zároveň víte, že jednoho dne opravdu spokojeně s vědomím dobře prožitého života, tuto schránku opustíte. Je čeho se bát?

Pokud tedy trpíte v důsledku strachu či čehokoli jiného, je potřeba naléhavě něco změnit.
Co je to?

SEBE a především své myšlení.

Řešme sebe a přítomnost. To úplně stačí. Přeji nám k tomu hodně sil.

P.S.: a pokud jste dočetli až sem a s textem více či méně rezonujete, můžete sledovat také videoseriál 6 toxických emocí a imunita