Bajka o budoucnosti

(Inspirováno příběhem z publikace S.N.LAZAROV „První krok do budoucnosti“ str. 122)

Bylo, nebylo, kdysi moc dávno v jedné vesnici se stalo, že obyvatelům docházelo jídlo a začali mít hlad. Měli však zásoby osiva na příští rok.

Jeden z nich říká:

„Naše děti mají hlad, pojďme a snězme obilí. Zachráníme je před utrpením a možná smrtí.“

Jiný mu namítá: „Musíme to vydržet, chvíli budeme hladovět, ale příští rok přežijeme.“
„Jsi zlý člověk“, vykřikuje ten první. „Chceš abychom trpěli a soužili se a aby naše děti hladověly!“

„To ty jsi zlý a nezodpovědný“, odpovídá druhý. „Ovládají tě tvoje tužby a chtíče. Přání být dobrý v očích ostatních, přání stát se tím nejrozumnějším vůdcem. Dnes se najíš, až tě bude břicho bolet, a zítra umřeš hlady.“

Ale ten první měl dobré přesvědčovací a marketingové schopnosti, a kromě toho na jeho straně stála síla hladu a strach ze smrti v důsledku nedostatku jídla, kterým trpěli všichni obyvatelé vesnice, takže nakonec zvítězil a 70% obyvatel vesnice mu tleskalo.

To bylo hodování. Jídla co hrdlo ráčí. Byl to opravdový svátek, jaký ještě nikdy nezažili. Všichni byly šťastni.

Následující rok, celá vesnice vymřela, včetně onoho člověka, který s posledním vydechnutím zašeptal: „Myslel jsem to s nimi dobře.“

Ponaučení?

Cesta do pekel je často dlážděná dobrými úmysly.