Hodné ano, nehodné ne?

Fuj!!
Co to ve mně je?!
Je to něco, co u nikoho nevidím.

Emoce.

Nikdo o tom nemluví.
Každý okolo mne je takový normální.
Jejda……
…stydím se.
Co se to ve mně odehrává?

Co to bydlí v mé hlavě a tíží hruď i srdce?

Těžko se vám definují vlastní emoce a pocity či momentální prožívání k daným situacím? Těžko zachytáváte vlastní myšlenky?
Regulujete funkčně své reakce či reagujete bezmyšlenkovitě a tedy automaticky? Vyznáte se ve vlastní hlavě?
Víte co je „správná“ myšlenka?
Co je jen domněnka?

Emoce jsou nádherný nástroj.

Jsme-li s nimi v kontaktu, umožňují nám prožívat život v celé jeho šíři.
Když jsme bdělí, naše pocity nás mohou naučit různým věcem.

Že s tou bdělostí k emocím to není zrovna perfektní?

Nezoufejte a neobviňujte léta minulá, kdy se o pocitech a emocích moc nemluvilo. Cesta ke změně existuje:

naučit se pojmenovat a definovat sebe sama,
zvýšit svoji resilienci (psychickou, mentální a emoční odolnost) a emoční inteligenci.

Pochopte své emoce a předejděte konfliktům

Dovolím si troufalou otázku 🙂

Jak velmi automaticky „ortelujete“ to, co ti druzí cítí?
Jak velmi „přesně“ definujete, jak to s vámi myslí, jaký mají pocit a emoci k vám, a proto se k vám takto chovají?

Často říkáte: „Chtěl mne ponížit, urazit, vysmívat se mi, rýpe do mě, chce se mi mstít, protože si o mně myslí…“?

Jak to ale víte takto přesně, co si o vás oni myslí, co k vám cítí?

Přece (a ruku na srdce), vy sami často nevíte o sobě, co se ve vás chaoticky, neuspořádaně děje. Přesto jste si jisti a s určitostí, někdy až zatvrzelostí či tvrdohlavostí, tvrdíte sami sobě, že u druhých je to tak.

Pak o tom přesvědčujete toho druhého, který je z těchto vašich ortelů často stejně chaotický jako vy.

Jak na to může reagovat?

Samozřejmě emoční obranou, která je plná dotčenosti, hněvu, smutku, viny a sebe viny.

A konflikt je na světě. Právě se zrodil.

Když pojmenujete své emoce a spojíte se s vašimi (i nelibými) emocemi, myslíte si, že jste v tom okamžiku někdo slabší?
Slabší než ti ostatní?
Cítíte se méně hodnotní nebo prohrávající?

Opak je pravdou.

Uvědomit si, prožít a pojmenovat i nelibé pocity je pro vás šance, jak mít vlastní vnitřní dění ve vlastních rukách. Ve vlastní náruči.

A pak už v takovýchto konfliktech nebudete muset ztrácet vnitřní orientaci a dokážete reagovat funkčně a fakticky.

Protože už sebe budete znát, budete vědět, že to, co o vás tvrdí ten druhý, není vaše pravda a nebudete se muset bránit a chtít za každou cenu z konfliktu vyjít jako vítěz s emočním převisem a říkat si: „To jsem mu to ale nandal! Ten čuměl, protože věděl, že mám pravdu.“

Příště vyzkoušejte:

Pokaždé, když pocítíte výbuch hněvu, frustrace, provinilosti, studu či jiných negativních emocí, podívejte se pozorně a všímavě (tady a teď) do svého nitra a položte si následující otázky: