Fuj!!
Co to ve mně je?!
Je to něco, co u nikoho nevidím.
Nikdo o tom nemluví.
Každý okolo mne je takový normální.
Jejda……
…stydím se.
Co se to ve mně odehrává?
Těžko se vám definují vlastní emoce a pocity či momentální prožívání k daným situacím? Těžko zachytáváte vlastní myšlenky?
Regulujete funkčně své reakce či reagujete bezmyšlenkovitě a tedy automaticky? Vyznáte se ve vlastní hlavě?
Víte co je „správná“ myšlenka?
Co je jen domněnka?
Jsme-li s nimi v kontaktu, umožňují nám prožívat život v celé jeho šíři.
Když jsme bdělí, naše pocity nás mohou naučit různým věcem.
Že s tou bdělostí k emocím to není zrovna perfektní?
Nezoufejte a neobviňujte léta minulá, kdy se o pocitech a emocích moc nemluvilo. Cesta ke změně existuje:
Dovolím si troufalou otázku 🙂
Jak velmi automaticky „ortelujete“ to, co ti druzí cítí?
Jak velmi „přesně“ definujete, jak to s vámi myslí, jaký mají pocit a emoci k vám, a proto se k vám takto chovají?
Často říkáte: „Chtěl mne ponížit, urazit, vysmívat se mi, rýpe do mě, chce se mi mstít, protože si o mně myslí…“?
Jak to ale víte takto přesně, co si o vás oni myslí, co k vám cítí?
Přece (a ruku na srdce), vy sami často nevíte o sobě, co se ve vás chaoticky, neuspořádaně děje. Přesto jste si jisti a s určitostí, někdy až zatvrzelostí či tvrdohlavostí, tvrdíte sami sobě, že u druhých je to tak.
Pak o tom přesvědčujete toho druhého, který je z těchto vašich ortelů často stejně chaotický jako vy.
Jak na to může reagovat?
Samozřejmě emoční obranou, která je plná dotčenosti, hněvu, smutku, viny a sebe viny.
Když pojmenujete své emoce a spojíte se s vašimi (i nelibými) emocemi, myslíte si, že jste v tom okamžiku někdo slabší?
Slabší než ti ostatní?
Cítíte se méně hodnotní nebo prohrávající?
Opak je pravdou.
Uvědomit si, prožít a pojmenovat i nelibé pocity je pro vás šance, jak mít vlastní vnitřní dění ve vlastních rukách. Ve vlastní náruči.
A pak už v takovýchto konfliktech nebudete muset ztrácet vnitřní orientaci a dokážete reagovat funkčně a fakticky.
Protože už sebe budete znát, budete vědět, že to, co o vás tvrdí ten druhý, není vaše pravda a nebudete se muset bránit a chtít za každou cenu z konfliktu vyjít jako vítěz s emočním převisem a říkat si: „To jsem mu to ale nandal! Ten čuměl, protože věděl, že mám pravdu.“
Příště vyzkoušejte:
Pokaždé, když pocítíte výbuch hněvu, frustrace, provinilosti, studu či jiných negativních emocí, podívejte se pozorně a všímavě (tady a teď) do svého nitra a položte si následující otázky:
Již toto přiznání si emoce, kterou tím vezmete na vědomí, posílí vaši schopnost uklidnit se a nenechat emoci aby vás ovládla a řídila.
A pokud vám to pomůže, sdílejte (budete-li chtít).
Stanislava Vodrážková