IQ nebo EQ? Úspěšný šéf potřebuje oboje!

Myslíte si, že dobrý šéf firmy musí být především schopný dosáhnout zisků? Není to celá pravda. Firmy totiž stojí a padají na zaměstnancích, které je třeba vhodně motivovat. Emočně inteligentní šéf to zvládá s přehledem. A co vy? Nebo ještě netušíte, co pod EQ spadá? Přečtěte si následující řádky a možná zjistíte, že vlastně už všechno intuitivně děláte. Anebo najdete pár přínosných tipů.

Uvědomte si své prosazující se ego a vyslechněte i ostatní

„…no a pak ho předjel v poslední zatáčce! To byl mazec, fakt jsem tomu nevěřil! Kdybych neseděl na tribuně, tak si to tak neužiju. Příště musím už vzít i malýho, on už vlastně není tak malej, a loni jsem mu to slíbil, že půjdem na opravdický motorky…“, svěřuje se Martin u oběda, zatímco jeho šéf drží v ruce svůj iPhone a už zase vyřizuje obchodní korespondenci. Neurčitě pokývá a zdvořile cosi zamumlá. Z oběda jdou oba mlčky. A příště si Martin raději vezme krabičku na ohřátí z domova. Nebo počká na Veroniku z personálního. Motorkám sice fakt nerozumí, ale zase si ráda vyslechne historky o synovi.

Takového šéfa určitě znáte minimálně z doslechu. Věčně zaneprázdněný, o jeho soukromí vlastně nic nevíte, a když se náhodou potkáte v kuchyňce, mlčí. Zato na poradách má hlavní slovo a prosazuje především svoje nápady, nebo ty ostatní upraví dle svého mínění. A pak se diví, že zaměstnanci chodí na oběd bez něj a v práci už raději nezkoušejí navrhovat žádné inovace. Přitom by stačilo tak málo. Naučit se poslouchat a lépe komunikovat. Zvážit návrhy ostatních a umět o nich nezaujatě diskutovat. A hlavně se ptát ostatních na jejich vize a sny. Respekt k názoru jiných lidí je totiž jedním ze základních pilířů emoční inteligence.

Všichni jsme jen lidé, tak buďte empatičtí

„Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“ (F. Koukolík)

Ať už vědecký pracovník, sestřička v nemocnici nebo špičkový IT vývojář, každý máme své dny. Součástí EQ dobrého šéfa je také schopnost empatie. Tím, že dle předchozího bodu bude naslouchat svým podřízeným, lépe rozpozná jejich emoční rejstřík. A pak není nic jednoduššího, než se s citem ptát. Zda je všechno v pořádku u sekretářky, která vypadá duchem nepřítomně. Zda nerostou děťátku zuby – u kolegy, který má doma miminko a pije ten den už třetí Red Bull. Zda by někdo ze zaměstnanců nepotřeboval posunout termín úkolu. A nebojte se i vy občas shodit masku přísného šéfa a ukázat, že také máte starosti nebo naopak radost z něčeho osobního. Uvidíte, že vaše empatie přinese ovoce.

Emoce jsou nakažlivější než chřipka

„…tenhle výzkum je opravdu důležitý! Musíme to všechno uveřejnit dřív, než konkurence. A patenty, ty už měly být podané minulý týden! Víte to přece už dva měsíce, jak je možné, že to má už zase skluz? Chcete snad přijít o prémie?˜“             

Ne vždy je dobré řídit se heslem: Diamanty vznikají pod tlakem. Krátkodobě asi výkon zaměstnanců zvýšíte, možná je potěšíte i prémiemi, ale stres rozhodně nepřispívá k dlouhodobé kvalitě práce.

Nemusíte hýřit “americkým optimismem za každou cenu”. Ale dobrá nálada a víra v úspěch jsou opravdu nakažlivé, zvlášť tehdy, pokud hodnoty firmy sdílí zaměstnavatel i zaměstnanci. Právě ve schopnosti nastavit správnou náladu ve firmě se plně projeví emoční inteligence šéfa.  Vysoký stupeň emoční inteligence vedoucího pracovníka podněcuje kulturu sdílení, důvěry, zdravého riskování a učení. Naopak šéfové s malou emoční inteligencí vytvářejí v práci klima plné strachu a úzkosti.

Dobrá zpráva je, že zatímco IQ je vrozené, na zvyšování EQ můžete pracovat celý život. Jakmile jednou začnete, zjistíte, co všechno kolem vás se mění k lepšímu. Není se čeho bát, poznáním druhých můžete jen získat.