Je empatie totéž co sympatie?

Je mezi pojmem empatie a sympatie rovnítko nebo rozdíl? Ale ano, je tam rozdíl. Vyjádřeno jedním slovem by ten rozdíl bylo slovo emoce. Empatie znamená spoluprožívání pocitů někoho jiného, vcítění se do jeho pocitů. Zatímco sympatie je pochopení, co prožívá druhý člověk. A to s určitým odstupem.  

Proč je zásadní umět rozlišit empatii od sympatie?

Třeba si říkáte, že je to natolik podobné a v obou případech se přece zajímáme o druhé (což nás šlechtí), že není třeba řešit nuance. Ale v životě potkáváme lidi v situacích, kdy je zásadní chápat nuance mezi empatií versus sympatií. A místo sympatie nabídnout empatii. Jsou to ty chvíle, kdy vám přítel neříká jen: “Sakra, pořád se mi nedaří sehnat v bazaru auto, které bych si mohl dovolit.” Je to zásadní pro chvíle, kdy vám přítel říká: “Hroutí se mi manželství, vůbec nevím, co mám dělat, několikrát denně mám pocit, že se dusím.” Tehdy je k nezaplacení, když reagujeme empatií místo “pouhé” sympatie. Jsou případy, kdy projevenou empatií ve správnou chvíli můžete někoho doslova zachránit nebo v pracovní sféře třeba zabránit krachu obrovského projektu.

V půvabné animaci Brené Brown (z Ted Talks) uvidíte/uslyšíte, co je empatie.[MG1]

Ten “malý rozdíl”

Rozdíl mezi podpořením člověka v krizi projevem empatie nebo sympatie je na první pohled malý. Přesto jeho dopad může být velký. Kolega se mi svěřuje, že udělal v práci velkou botu a že jej za to vyhodí, jenže on má hypotéku, těhotnou ženu… Odpovím mu – “Je mi tě líto, úplně tě chápu. To já v minulé firmě špatně spočítal ke konci roku zbytek budgetu, naše oddělení bylo sto tisíc v mínusu a následující rok jsme neměli peníze ani na vánoční večírek.” Začátek dobrý, ale ten zbytek… Ospravedlňuji si to tím, že jsem mu přece umožnil vidět světlou stránku problému, získat na situaci nový pohled. Ukázat, že všichni chybujeme, nejen on. Ale… oč lepší by bylo projevit empatii. “Je mi to líto, umím si představit, jak vyděšený se cítíš. Kdysi jsem v práci udělal finanční přešlap, který stál firmu dost peněz. A já se taky bál, jaké to bude mít důsledky. Myslím na tebe, abys to se šéfem vyřešil a našel se způsob, jak to napravit.” Jde doslova cítit to spojení mezi vámi. Jste na jedné lodi, sdílíte pocity. Místo snahy o nápravu nabídnutím jiné perspektivy ujistěte druhého, že jeho pocity jsou v pořádku a že není sám. TO je rozdíl mezi empatií a “pouhou” sympatií.

Validace versus uklidnění

Okolí má někdy tendenci udílet „prázdná“ doporučení. Spadli jste v lednu na náledí, měsíce se léčili s komplikovanou zlomeninou a zůstal ve vás strach, že příští zimu zase spadnete? Když se otevřete blízkým lidem a se svou úzkostí se jim svěříte, často uslyšíte: “Ale prosím tě, proč bys padal, vždyť ti není devadesát, budeš si prostě dávat pozor.” Jenže vy jste si dávali pozor už tehdy, nestalo se vám to z nedbalosti! Vaše pocity jsou tedy špatně? Tak jak to, že je i přesto cítíte?

Chtěli vás jen uklidnit, jenže jako by zpochybňovali vaše pocity. A navíc naznačují, že jste byli nedbalí a mohli si za to tak trochu sami… I zde je na místě empatie. Prostě přikývnout a klidně “jen” parafrázovat pocity toho druhého: “To jo, tvůj pád byl nepříjemný, vidím, že se stále bojíš, aby se ti to nestalo znovu. Nevím co říct, aby ses přestal bát, ale jsem tu pro tebe.” Často svou odpovědí nemůžeme věci napravit, vyřešit. Ale můžeme svou odpovědí vytvořit spojení. Pobýt s druhým ve složité, náročné situaci. A to mu může pomoci.

Je pro vás důležité rozumět lidem ve svém životě i v práci? Někdy je těžké chápat, jak se druzí cítí, a proč jednají, jak jednají. Emoční inteligence není pevně daná, vrozená schopnost. Dá se rozvíjet, dokonce “i na stará kolena”.