Nadělte si čas. Nejen o Vánocích

Darujte čas | Apas.cz

Vrcholí předvánoční přípravy a nejčastějšími slovy nejsou adventní pohoda nebo svátky míru a klidu. Lidé nejčastěji úpí „Nemám čas!“ a „Jsem strašně ve stresu!“ Přeloženo obojí znamená totéž: mám toho moc, cítím se ve vleku úkolů, jsem doslova otrokem presu, nemůžu se nadechnout. Zvykli jsme si žít marketingový slogan „Čas jsou peníze.“ A tak přepočítáváme svůj čas na peníze. Musíme být v práci, abychom čas tam strávený směnili za peníze. Za ty pak koupíme vánoční dárky, stromeček, cukroví, sváteční atmosféru.

Místo zisku ztráta

Jenže v životě můžeme ztratit a znovu vydělat spoustu peněz, ale vrátit zpět nedokážeme ani minutu svého času. Rozmýšlíme si důkladně, zda investujeme do dražší televize nebo nám stačí nižší model. Ale netrápí nás, když utrácíme rozhazovačně hodiny svého času.

A hlavně většinu svého času trávíme čekáním. Na konec pracovní doby, na povýšení, na dovolenou, na Vánoce… Bylo to tak vždy? Ale to neznamená, že to tak musí být navždy. Než ale začneme být schopní vnímat a prožívat čas jinak, musíme si uvědomit, co jsme dělali špatně. Zjistit, s jakou částí času jsme tak bojovali.

Pasivita vůči minulosti

Při pohledu do minulosti se často utápíme v pasivitě. Člověk stále něčeho lituje. Toho, co udělal, toho, co neudělal. Líže si staré rány, místo aby je léčil. Jsou to takové myšlenkové smyčky, vězení pro naši mysl. V něm pak stále dokola prožíváme tytéž (dávno minulé) situace a přeříkáváme dialogy a přejeme si, aby se odehrály jinak, abychom my nebo druhá strana řekli něco jiného. Obzvlášť o Vánocích se užíráme rodinnými křivdami a důvody, proč jsme zpřetrhali pouta s tím a tamtím.

A v nových situacích pak jednáme za starého nastavení, dávno padlých podmínek. Jako bychom akceptovali sami sebe jako trosky potenciálu, který chudák nikdy nedostal šanci se plně rozvinout. Malujeme si duševní mapy ze vzpomínek utkaných z negativity… Je pak divné, že se nám nedaří a nedaří najít z toho močálu stresu cestu ven? Vždyť my si sami nedovolujeme najít pevnou zem pod nohama… Není to ani trochu přesvědčení, které nám slouží ku prospěchu. Ani takové přesvědčení nechceme! A přece z nějakého magického důvodu na něm trváme. Proč?

Strach z budoucnosti

V obavách z budoucího, co má teprve přijít (a někdy ani vůbec nepřijde), žijeme snad nejčastěji. Spřádáme scénáře, co všechno by se mohlo pokazit. Naše ego tak jen baží po externím potvrzení, že vše je a bude v pořádku. Návštěva vám nepochválila letošní obzvlášť vypečené vanilkové rohlíčky? Pak jsou určitě nedobré a zaslouží si tak akorát letět do popelnice. Zato když vám všichni u stolu pochválí kapra, vydechnete úlevou, že se vám opravdu povedl.

Pořádný paradox na tom všem je, že kvůli naší netrpělivosti hibernují naše sny a touhy v čekání na „to dokonalé zítra“, které vlastně nikdy pořádně nenastane. „Až budou Vánoce, pak si konečně odpočinu, budu mít čas na všechny resty, pořádně se vyspím…“

Prospat přítomnost pasivně jak Růženka při čekání na prince?

A co když princ zabloudí…

Většinu života tak bdíme v jakémsi neklidném spánku, z něhož nás vytrhne pár rozmazaných okamžiků. Ale po nich se zas vracíme k tomu instantnímu stresu, kdy všechny kolem sebe upozorňujeme, jak nestíháme a máme toho moc. Nikdy se opravdu nezastavíme, abychom zjistili, co SKUTEČNĚ potřebujeme a chceme. A to opravdu není to, co nám říká svět kolem, že potřebujeme. Rodiče, přátelé, šéf…

Ale kdo by měl čas poslouchat nějaký vnitřní hlas? Musíme ještě dokoupit poslední dárky, sehnat kavkazskou jedli, odevzdat v práci uzávěrku, vyzvednout na poště všechny balíčky… Stres! Není čas!

Uzdravme svůj vztah s časem. Proč nezačít teď? O Vánocích 🙂

Vytvořte si prostor

První krok k narovnání našeho macešského vztahu s časem začíná analýzou povinností a závazků, které si uzurpují náš čas. No ano, některé z těch věcí jsou opravdu nevyhnutelné (tu uzávěrku před Vánoci šéfovi prostě odevzdat musíte a dětem by opravdu bylo líto, kdybyste na tu jejich školní vánoční besídku jako jediní rodiče nedorazili).

Ale! Mnoho z těch úkolů a závazků JSOU nadbytečné.
Ale! Nikdo a nic, kdo si nárokuje část našeho času,
se najednou nespokojí bez remcání s tím,
že by ho měl mít najednou míň. Namíchne to šéfa,
partnera i všechny ty marketéry, co se vám snaží
prodat (nejen) během adventu všechny ty věci,
které vůbec nepotřebujete.  

Udělali jste si ale důkladnou analýzu a už víte, že můžete ze svého času úplně šrktnout požírače hodin jako:

  • nový seriál v TV
  • hodiny lajkování příspěvků na Instagramu
  • pivo po práci s kolegy, abyste netrhali partu…

Poté, co jste si takto krásně získali zpět několik hodin týdně svého času, je dalším krokem si hrát.

No ano, jako dospělí máme tendenci koukat se na hraní jako na dětinskost a plýtvání časem. Máme pocit, že je to pravý opak „opravdu dospělých důležitých věcí“ jako práce a učení. Ale vzpomeňte si, že když jsme byly děti, byla hra právě prostředkem k učení a objevování světa kolem nás. Všechno se točilo kolem hraní. A to jsme nedělali pro peníze nebo lajky…

Tak nějak jsme všechno dělali pro věci samotné. Byli jsme nádherně zvědaví, motivovaní, aktivní i akční. Uneseni bohatstvím vlastních představ a nápadů, zažívali jsme v jednom kuse stav flow. Čas prý dětem utíká mnohem pomaleji než nám dospělým. My jsme hru a flow nahradili rutinou, kopírujeme každý svůj den do těch následujících.

Pojďte si zase hrát… Ne Fortnite na počítači, scrollování Facebookem nebo jinou bezmyšlenkovitou činnost, která nás jen odvádí od nás samých. Hrát jako proces trénování zvědavosti a prohlubování kreativity, což jsme možná zanedbávali celá léta! Ano, asi nám to nepřinese balík peněz… ale parádní myšlenky a nápady:-) Zažijete AHA momenty a hlavně nádherné stavy flow. Rozvíjet tento nový zvyk ale chvilku potrvá, buďte trpěliví…

A zapisujte si KAŽDÝ den 5 nápadů

Třeba při ranní kávě si zapište 5 nápadů (i úplných drobností), abyste se naučili rozbíjet rutinu. Může to být cokoli! Nejde tu o brilantnost nápadů. Klidně si napište nápady jako:

  • destinace, kam bych chtěl jet na letní dovolenou
  • kreativní pracovní pozice pro lidi, které vzniknou díky umělé inteligenci
  • kdybych napsal knihu, bude o xxxx

Vytrvejte v zapisování kreativních nápadů dva týdny. Rutina začne ztrácet na síle a vy si svůj čas budete užívat, nebudete pospávat jako Šípková Růženka čekající na záchranu zvenčí.

„Myšlenky jsou měnou života. Ne peníze.
Peníze se vyčerpávají, což vás zlomí.
Zato dobré nápady vám nabízejí dobré zkušenosti,
kupují vám lepší nápady, kupují vám lepší zážitky,
kupují vám více času, zachrání váš život.“

Claudia Azula Altucher, spisovatelka a cvičitelka jógy

Chcete se naučit redukovat každodenní stres? Změnu můžete odstartovat na kurzu Nebo na kurzu můžete objevit tajemství odolnosti a výkonnosti

  • Přihlásit se k odběru novinek
    Vaše osobní údaje budeme (APAS akademie osobního rozvoje) zpracovávat pouze za účelem zasílání emailových newsletterů se zajímavým obsahem z oblasti osobního rozvoje a růstu v souladu s platnou legislativou a zásadami ochrany osobních údajů. Svůj souhlas se zasíláním a zpracováním osobních údajů můžete kdykoli odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každé kampani. Osobní údaje zpracováváme podle těchto zásad.
  • Rubriky