Procházet životem s emocemi dává člověku příležitost prožít jedinečný pocit, jaké to je, být naživu, cítit, milovat a nenávidět, prostě žít. Bez těchto emocí by byl život nudný. Jsou kořením našeho života.

Víme, že celý náš vývoj, růst a poznání je úzce spojeno s emocemi a tyto jsou v našich životech nevyhnutelné. Takže základ rozvoje emočních kompetencí leží v tom, jak je používáme a v co je proměňujeme.

Neučíme emoce  potlačit či vytěsnit , ani je přikrýt pláštíkem pozitivního myšlení. Účastnící těchto seminářů se učí emoce cítit, pochopit a proměnit, což jim pomáhá překonat hranice, jichž jsou si vědomi a záměrně pracovat na tom, co je omezuje a tím dosáhnout životní moudrosti v řešení každodenního života (ať již pracovního či osobního).

Emoce, pokud se jimi zabýváme, snažíme se je pochopit a proměnit, přispívají k našemu osobnostnímu růstu, vyspělosti a moudrosti. A to jak emoce libé, šťastné a příjemné, které obvykle člověka nikam moc nepohánějí, tak emoce nelibé bolestné, které nás pohání vpřed, za předpokladu, že se rozhodneme je proměnit v sebepoznání a porozumění životu, namísto toho, abychom je pouze potlačili či protrpěli.

Emoční inteligence, spočívající v pochopení a proměně emocí a rozvoji, růstu osobnosti, ve styku s lidmi neznamená pouze „být milý, hodný, laskavý…“  V jistých momentech se její uplatnění naopak projeví jako schopnost definitivně „nebýt milý“, například jako schopnost bez obalu někomu  naservírovat nepříjemnou, ale závažnou skutečnost, kterou si odmítá přiznat.

Rozvoj emočních kompetencí a osobní dynamiky také neznamená bezbřehou upřímnost, detailní svěřování se na potkání, nutkání „vybalit všechno“. Jde spíš o sebemanažering, (řízení sebe sama), o zvládání vlastních pocitů (ne potlačení), které je potřeba vhodně a efektivně usměrnit ve smyslu spolupráce s ostatními členy skupiny k dosažení společného cíle.