Rozvoj emoční inteligence je projektem na celý život

„Jsem jako Garfield. Taky nesnáším pondělky. Vlastně si myslím, a asi nebudu sama, že koncept čtyřdenního pracovního týdne vůbec není špatný. Hlavně by to chtělo vynechat pondělí, protože pondělí, to je jeden stres za druhým.

Třeba dnes. Budík zvoní v sedm ráno. V sedm ráno? To už mám být v kuchyni a připravovat dětem snídani! Zase jsem zaspala. A už cítím, jak mi začíná stoupat adrenalin. Vstávat, vstávat, tady je loupáček a kakao, rychle, rychle…ne, opravdu nemám čas dnes dělat palačinky, tak přestaň fňukat a jez! Nádech, výdech. Jak to říkali v tom videu, které mi doporučovala kamarádka Káťa? Když nestíháš, zastav se a zpomal! To je ale pitomost, zastavit se? A kdo to všechno zvládne za mě?

Porada o půl deváté. Jak to, že ta grafika ještě není hotová? Co v té kanceláři dělá, lakuje si nehty? Už to ze mě musí ven. Chudinka, snažila se omluvit, že je to složitější, že musela instalovat nový program, že jí to zatím trvá. Tak asi bude pracovat i doma, zítra to musí být nachystané!

Asi jsem to trochu přehnala, vždyť je to jen stážistka a snaží se. A je fakt, že ten nový software jí asi zatím moc nesedí. Ale co, ať si zvyká. Tady se musí makat, a trocha stresu ještě nikoho nezabila.

Ještě že jdeme večer s holkama na víno. Tam aspoň nemusím být za velkou šéfku a můžu si postěžovat. Vždyť mě to vlastně ani nebaví, být za tu semetriku, pořád ve stresu, pořád něco hlídat a kontrolovat. V tomhle obdivuju Káťu. Je pořád tak v pohodě, nic ji nerozhází, ve všem dokáže najít něco pozitivního. Že bych si přece jen koupila nějakou tu knížku o zvládání emocí, jak mi doporučovala? Jenže kdy to budu číst, před spaním? To asi těžko, většinou si lehnu a usnu. Potřebovala bych, aby si o tom se mnou někdo popovídal…“

Občas to tak máme všichni

Připadají vám myšlenkové pochody hlavní hrdinky známé? Taky máte občas pocit, že na určité situace reagujete jak býk na červený hadr? A divíte se? Ve škole a často ani doma nás nikdo nenaučil, jak se poprat se stresem. Jak zvládat tlak v práci, zvyšující se nároky, jak motivovat sebe i druhé a jak si v dnešní uspěchané době udržet kvalitní vztahy s okolím.

To ne já, to oni…

Občas je totiž jednodušší říct si, já za nic nemůžu, to oni se musí naučit chovat. Po čase ale zjistíte, že to nefunguje. Změna musí přijít od vás. Zkuste třeba jen začít pozorovat a zapisovat si, které situace vás spolehlivě vytočí. Proč se to děje? Můžete tomu nějak předejít?

Na změnu není nikdy pozdě

Sebepozorování a hlavně rozvoj vlastní emoční inteligence může být váš projekt na celý život. Jestli nevíte, kde začít, můžete navštívit Ochutnávkový workshop zaměřený na práci s emocemi a tam zjistit, kde je vaše aktuální Achillova pata, kterou chcete vyléčit.