Žijeme v informačním věku. Každý den se na nás valí nekonečný proud informací, vjemů, požadavků a úkolů. Je toho tolik, že máme často problém rozeznat, kdo s námi jedná na rovinu a v našem zájmu, a kdo nám jen podsouvá vlastní myšlenky. Ale jsme opravdu oběťmi? Nebo každý z nás někdy nevědomky používá stejné techniky, které nám vadí na ostatních? A lze takové jednání omluvit zájmem o vyšší dobro?
I když se slovem manipulace máme spojené spíš negativní emoce, osoby, které nás potřebují nějak ovlivnit, jsou často lidé pozitivní a všem sympatičtí. Zajímají se o váš soukromý život, nabízejí pomoc. Ale pozor, většinou to nedělají ze skutečného zájmu, ale kvůli vybudování své dobré pověsti. Když k nim získáte kladný vztah, a navíc se budete cítit zavázáni, bude mít manipulátor možnost dostat vás tam, kam potřebuje. Často je to kolega nebo kolegyně v práci, kteří si vás takto omotají kolem prstu, aby nemuseli řešit úkoly, do kterých se jim nechce nebo jsou pro ně příliš obtížné. Neumí ale na rovinu svou chybu přiznat, takže raději s vámi hrají hru, abyste jejich žádost poté nemohli odmítnout.
Na druhé straně spektra pak stojí manipulátoři asertivní, kteří naprosto vědomě využívají své převahy. Často jde o lidi ambiciózní nebo dokonce ve vedoucí pozici, kteří si myslí, že jejich vyšší postavení je k manipulaci přímo opravňuje. Podřízené nebo hůř, klienty a obchodní partnery nepovažují za sobě rovné, a proto je neváhají dotlačit tam, kam potřebují. Určitě jste už potkali neodbytného prodejce pojištění, realit nebo kosmetických přípravků, který vás doslova umluvil k tomu, abyste si daný produkt koupili. Nebo šéfa, který za nejlepší cestu ke zvýšení výkonů považuje vyvolávání stresu a pocitu viny, podpořené kritikou jednotlivých zaměstnanců.
Manipulátoři fungují jako vlci, záměrně si vybírají hlavně oslabené jedince, kteří jim snadněji podlehnou. Pokud se vyhýbáte konfrontacím, jste “příliš hodní”, nevěříte si a potřebujete ocenění od druhých, jste přímo ideální cíl. Naučte se bránit! Stanovte si své vlastní hranice a nebojte se říct ne, pokud to tak opravdu cítíte. Důvěřujte, ale prověřujte, ne každý, kdo má zájem o váš život, to skutečně myslí dobře. A pamatujte, že nejlepší obrana je útok. Kritizuje vás někdo? Zeptejte se na konkrétní chyby a trvejte na tom, že k tomu chcete říct i vlastní názor. Vyžaduje po vás někdo v práci činnosti, které nemáte v popisu práce a opravdu by vám přidaly starosti a ubraly čas? Odvolejte se na svou pracovní smlouvu.
Z psychologického hlediska nemusí být pro subjekt, který je manipulován, manipulace pouze škodlivá. Existují situace, kdy díky ní můžete dosáhnout cíle pro tzv. vyšší dobro. Šéfové ji mohou použít pro dosažení lepších výsledků týmu. Lehká manipulace totiž může namotivovat zaměstnance víc, než racionální důvody. Zvlášť, pokud využijete znalostí z psychologie. Vzpomeňte na Cimrmanovo Dobytí severního pólu a hlášku: „Nechci být kverulant, náčelníku, ale…“ První část věty mozek pochopí tak, že kritiku vlastně myslíte dobře, a následnou radu si pak přebere mnohem ochotněji. Při komunikaci s klienty a obchodními partnery vám pozitivní manipulace otevře snadnější cestu k uzavření obchodu. Příkladem je chování zvané zrcadlení, kdy jistým způsobem kopírujete toho druhého, v tom, jak sedí, jak dýchá. Naladíte se na jeho “vlnu” a tím vyvoláte dojem spřízněnosti. A naopak, pokud jednáte s negativně naladěným člověkem, můžete ho svým pozitivním přístupem nakazit.
Je tedy manipulace morální, nebo ne? To záleží na úhlu pohledu. Nikdo z nás se jí ale nevyhne, ať už v práci, v rodině, vědomě či nevědomě.