Vzdělávání zaměstnanců vaše lidi otravuje? Dejte jim přečíst toto zamyšlení

S pocitem “pomoc, nejsem v práci šťastný” se potýká mnoho lidí. A vůbec nezáleží na tom, zda jsou v pozici šéfa 30hlavého týmu nebo asistentkou oddělení. Chodí do práce s přesvědčením, že kdo nezdědil miliony, čekají ho do důchodu desítky let nutného pracovního zla. Přitom by stačilo “jen být sám sebou”… Ale kdo vůbec jsme, abychom tím uměli být? Často si na to sami sobě bojíme odpovědět. Nebo to ani neumíme. Ze strachu z odpovědi se schováváme za obrannými sebeklamy, snažíme se utéct před sebou a před selháním. V práci tak hrajeme více či méně úspěšně třeba roli pracanta s jazykem na vestě. Tato zástupná role za naše pravé já pak rozhoduje třeba o tom, jaké lidi si vybereme do svého týmu. Místo abychom si je vybrali podle svého já!

Díky rozumně vybraným kurzům pro vzdělávání zaměstnanců mohou lidé v práci přestat utíkat sami před sebou. Jak díky práci najít sám sebe? Jak porozumět tomu, kdo jsme? Pokud si zaměstnanci i manažeři dovolí pohlížet na firemní vzdělávání jako na zajímavou příležitost poznat sami sebe a možnost cítit se v práci dobře, má firma vyhráno. Vše půjde nahoru, nejen firemní zisky…

Ach ta NEsebedůvěra

Ze začátku jsou téměř všichni lidé v nové práci nebo v novém projektu či týmu natěšení, zvědaví, motivovaní. Nevyhnutelně ale přijdou nějaké ty překážky, nepříjemnosti, těžké chvíle. Jakoby mezitím bylo rovnítko – s přibývajícími těžkostmi se zvyšují pochybnostmi a strach ze selhání. A brzy se tak ke slovu hlásí automatické vzorce a mechanismy, které nepříjemné pocity a strachy překřičí a zatlačí do pozadí. Vyrábějí a spouštějí je pocity naší nedostatečnosti, pochyby o vlastních schopnostech.

Tyto automatické mechanismy překřičující strach ze selhání překryjí pocit nízkého sebevědomí a sebehodnoty. To dokáže vybičovat člověka k velké píli, dokonce k pořádnému pracovnímu úspěchu a vysoké pozici. A pak, v době krize, pod velkým tlakem, při chronickém stresu… bác, obranná hradba se bortí, člověk zažije panickou ataku nebo syndrom vyhoření jak z učebnice psychologie.

Jaký jste typ pracanta? Těší mě, poznejte se!

Pobrukujete si nadšeně nejstreamovanější český song od Mirai a jeho zátopkovské “Když nemůžeš, přidej víc”? Ano, vás kolegové v týmu a šéf milují – nejen že jste pracant, zároveň máte býčí odolnost a sílu. Jste skromný, tiše výkonný, nic moc nevyžadujete. Žádnou extra péči, žádné extra zacházení v rukavičkách. A po nějakém čase máte doslova plné ruce práce, zatímco všem kolem vás se ruce uvolňují a mají v práci veget. Opravdu jste takový nadšenec do práce, vážně nepotřebujete odpočinek, vážně rádi pracujete za ostatní, když oni sklízejí za váš výkon ovace i prémie? Možná je za tím spíš vaše neschopnost říci NE tam, kde rozhodně má zaznít. Týká se vás to? A není na čase věnovat se sebepoznání, porozumět sobě, přestat potlačovat své potřeby a nesnažit se životem jen tak protrpět?

Jste naopak zaměstnanec, který neudělá nic “jen tak” nikdy a pro nikoho? Stále jste se vším nespokojený, zkrátka troublemaker? Vlastně svou práci zvládáte a možná vás nějakým způsobem její náplň i baví, ale pro neustálou demonstraci své nespokojenosti se k ní často ani nedostanete… Což není vaše chyba – vždyť příčinou je vždy neschopnost kolegů a vedení, že… Tato negace je možná jen voláním po uznání. Které se ale víc a víc vzdaluje – společně s tím, jak moc se prohlubuje nelibost ostatních vůči vám kvůli vašemu neutuchajícímu pesimismu a a priori negativnímu nastavení ke všemu a všem.

Nebo jste úporný perfekcionista, který se nevědomě vlastně jen neustále srovnává s ostatními, vůči nimž si nepřipadá dost dobrý, dost výkonný? Neustálá soutěživost vás kariérně odměňuje zajímavými, vedoucími pozicemi. A vy pak tlak na výkon a perfektní provedení každé drobnosti vyžadujete logicky i po svém týmu! Za zběsilým vyžadováním dokonalého zpracování všeho za všech okolností však opět stojí pocity vlastního nesebevědomí, strach ze selhání. I tento automatický mechanismus může končit burn-outem – přemrštěná laťka přináší postupem času se stále stoupajícími nároky na sebe sama rezignaci a smrt vnitřní motivace.

Co pomůže překonat svazující automatické vzorce chování, které lidem v práci brání být spokojený a cítit naplnění? Vedle kurzů na zvýšení hard skills věnujte čas a energii také kurzům pro vzdělávání zaměstnanců v oblasti emoční inteligence.

Ano, práce na řešení negativních pocitů je těžké, cosi nás táhne zpět do zaběhnutých vzorců, které nám sice neprospívají, ale v souvislostech našeho pracovního života jaksi fungují. Ale co být v práci místo “fungující” také spokojený, seberealizovaný, sebevědomý? Možná je na čase poznat sama sebe a nestát si v cestě.