Pocitové návyky dennodenně provázejí náš život. Někdy nám naše emoční inteligence začne našeptávat, že už nám nevyhovují, že bychom rádi cítili jiné emoce…
A proč ne, proměna je možná. Je to ale pořádná práce, kterou člověk toužící po proměně potřebuje investovat.
Když v našem mozku funguje desetiletí šlapající „automatická“ reakce, za týden nové vzorce nepřepíšete přes ty staré. Trůní si v naší hlavě a roztahují se jako doma. A jako pan domácí pouští desku s nahrávkami “oblíbených” zajetých reakcí. Ale i dospělé buňky se umí obnovovat, měnit, tvořit nová nervová spojení.
„Negativních myšlenek a emocí“ je široká škála. Od bolestných a nepříjemných pocitů (jako zlost, deprese, úzkost, sebelítost) po bolestné a nepříjemné myšlenky (smutné vzpomínky, zneklidňující představa, ostrá sebekritika)…
Pokud si člověk v dětství v těžkých situacích navykne „utéct“, v dospělosti se to projevuje např. takto:
Uvědomění si nezdravých emočních návyků není snadné. Objevená “pravda” možná napřed naštve. Ale může to být slibný začátek cesty, která za to stojí. Cesty za novými, zdravějšími pocitovými návyky.