Recenze knihy
Znovuobjevení těla, vzkříšení duše – jak stvořit nové já
Deepak CHOPRA

Nemůžete být celiství v izolaci. Vztahy jsou upřímnou zkouškou jakéhokoli spirituálního stavu: jinak byste mohli klamat sami sebe – vaše ego by mohlo používat duši, aby se upevňovalo. To je pointou slavné anekdoty z jogínské tradice:
Duchovní poustevník seděl v jeskyni vysoko v Himálaji, kde ve dne v noci usiloval o osvícení. Konečně po letech namáhavého cvičení vzešlo osvícení a poustevník poznal, že dospěl k cíli. Rozradostněný sestoupil z hor, aby přinesl tuto dobrou zprávu místním obyvatelům. Když došel na kraj města, vrazil do něho nějaký žebrák páchnoucí alkoholem. „Dávej pozor na cestu, blázne“, zamumlal poustevník. Náhle se zastavil a beze slova se vrátil do své jeskyně.

V této knize se autore zaobírá hlavně vysvětlováním toho, jak fungují návyky a strnulosti, které nás omezují a neseme si je životem. Nabízí náročnou, ale přesto lákavou možnost změny naší osobnosti.

Radí nám, jak pomocí deseti zásadních průlomů – pěti pro tělo a pěti pro duši – zvládneme vlastní transformaci.

Jeden z mnoha praktických návodů k tomu, abyste se vymanili z nějakého návyku:

• Nebojujte proti špatnému návyku. Hleďte na něj objektivně, jako by tento návyk měl jiný člověk

• Ptejte se sami sebe, proč jste si tento špatný návyk zvolili

• Zkoumejte, jaký prospěch z něho máte, obvykle na skryté úrovni.

• Buďte při svém výběru čestní. Místo, abyste si říkali: „takový prostě jsem“, přiznejte si, že jste si zvolili nečinnost místo změny, protože změna vás děsí nebo vás ohrožuje

• Cítíte-li se být obětí špatného návyku, ptejte se sami sebe, proč potřebujete být obětí. Je to snadný způsob, jak se vyhnout odpovědnosti?

• Najděte důvod, abyste přijali dobrý návyk místo špatného. Formulujte jej přesvědčivě a opakujte si jej vždy, když se starý návyk vzchopí. (str. 186)

Na seminářích občas jako důvod toho, že člověk zůstává v nevyhovujících zvycích a návycích, slýchávám tvrzení „prostě to mám v genech“.

A to je další velmi zajímavá kapitola této publikace EPIGENETIKA, vědní obor, který prokazuje, že můžeme zlepšit své geny, tím, jak žijeme (co jíme, jak se chováme, co děláme a jaké emoce a pocity prožíváme.)

DNA je paměťová banka, v níž jsou uloženy všechny zkušenosti z minula, které nás dělají lidmi. Místo abyste dovolili těmto vzpomínkám využívat vás, můžete se naučit využívat je.

Jak ironické, že dvě věci, o nichž se medicína domnívala, že jsou fixní, mozek a DNA, se ukazují být klíčem ke znovuobjevení těla.“ (str.103)