Recenze knihy
Rozhodnutí je na tobě – cesty z každodenní nespokojenosti
Reinhard K. Sprenger
Při psaní recenze této publikace mám chuť dělat přesně to, o čem je. Stěžovat si (ach já chudák, musím to napsat, a měl bych to udělat zajímavě) a kdo mne za to pochválí?
Trochu žertuji a trochu ne. Tato kniha je totiž plná skvostných myšlenek:
- „Chvála je jako falešné peníze, ochuzuje ty, kteří ji přijímají“
- „Kdo stále kráčí ve stopách jiných, nezanechá vlastní otisk“
- „Vlastním zdrojem štěstí jste vy sami, ne vaše životní okolnosti“
Tak kde tedy začít? Možná citací str. 92 (a více slov nebude třeba):
Prémie za nesmyslnost.
Na jeden můj (Reinhard K. Sprenger) novinový článek reagovala jistá matka dopisem: „Co mám dělat, když moje čtyřletá dcera každý večer třikrát vstane z postele a přijde do obyváku?“
Strategie trestání by doporučila toto: „Jestli, moje milá dceruško, nepůjdeš okamžitě do postele, tak si zítra nesmíš hrát s Martinou.“ Strategie „odměňování“ by řekla: „Když následujících pět dní zůstaneš v posteli, koupím ti plyšáka, kterého si už tak dlouho přeješ.“
Obojí asi zafunguje. Krátkodobě. Zeptejte se sami sebe: „Proč dítě pořád vstává z postele?“ Nikdo z vás není tak starý, aby si nedokázal vzpomenout na možné důvody:
- Nedali třeba holčičku moc brzo spát?
- Nebo se přes den pořádně nevydováděla, a proto ještě není dost unavená?
- Třeba ještě myslí na něco, co se stalo před pár hodinami, a potřebuje si o tom s někým promluvit?
- Bojí se strašidel za oknem?
- Nebo slyšela z obyváku hlasy, které byly tak silné, že ji to vzbudilo?
Holčička má pro své jednání důvody, ať už je to cokoli. Tento fakt se neustále přehlíží: jednání všech lidí – i dětí! – má vždycky smysl. Jejich jednání je v každém okamžiku z jejich pohledu smysluplné, i když z pohledu ostatních může třeba vypadat nesmyslně.
Z jejich vlastní perspektivy je takto jednat důležité a správné.
Strategie „odměn a trestů“ se o důvody nestará. Nezajímá ji proč. Chce přizpůsobivost. Krátkodobě může fungovat, pokud se dítě skutečně přizpůsobí.
Ale jaké dopady bude mít na dítě později?
Velmi rychle se naučí, že nejde o to, aby dělalo něco smysluplného, ale o to, aby si nechalo „zaplatit“ za něco, co je podle jeho názoru nesmyslné.