Manipulativní techniky v komunikaci
V komunikaci se lidé často snaží dosáhnout svého, někdy i na hranici či za hranicí etiky. Někdo v komunikaci cíleně využívá manipulativní techniky. Abyste je dokázali odhalit a chránit se před jejich vlivem na sebe, je dobré je alespoň teoreticky znát, vědět, že existují. Pak vás nebude snadné dostat tam, kam potřebuje protistrana. Je jich velmi mnoho, například:
- Technika asociací - se vyjadřujete záměrně slovy, která vyvolávají určité emoce. (Chce-li manipulátor v komunikaci někoho znervóznět, řekne vám třeba - “Teda, ten úkol, co ti šéf zadal, je nesplnitelný, já bych se na tvém místě zbláznil.”)
- Technika disonance - vyvolává v druhých nejistotu (až zlost) prostřednictvím jakoby nenápadných šťouravých poznámek. (Jako “Šéf se mě ptal, jestli vždycky chodíš do kanceláře tak pozdě, ale neboj, určitě tím nemyslel nic konkrétního, to jen aby řeč nestála.”)
- Technika drbů - hodlá-li manipulátor někoho vysloveně poškodit, vymyslí si drb a rozšíří ho přes někoho dalšího, kdo je vyhlášená továrna na drby a ráda si přidává pikantní detaily. (I naprostá lež tak dokáže velmi uškodit - stačí o kolegovi stojícím manipulátorovi v cestě na kariérním žebříku rozhlásit, že kdysi kdesi obtěžoval nezletilou školačku…)
Často kladené dotazy.
Pomůže mi emoční inteligence nepotlačovat emoce?
Nepříjemné potlačované emoce se váží k psychickým obsahům, které jsou pro nás natolik zraňující, že je naše vědomí odmítá. Postupem času, se mohou tyto potlačené obsahy projevovat i v jiných situacích, které ale s původním traumatem nesouvisí. To je jeden z důvodů, proč je dobré se svými démony konfrontovat a nenechat je v sobě růst. A v tom vám emoční inteligence může dopomoci.
Proč se mám zabývat emocemi?
Člověk je tvor vynikající svou schopností přizpůsobit se svému prostředí nebo přizpůsobit prostředí sobě. Během života se tvarujeme a učíme se jak fungovat v rodině, ve škole ve společnosti. Vše, co se naučíme, pro nás nemusí být v životě přínosné. To, co fungovalo kdysi, dnes už nemusí a může zůstat rudimentem dětských traumat ve formě nefunkčních vzorců chování a myšlení, falešných přesvědčení a hodnot.
Osobní rozvoj a emoční učení není spíš pro osobní život než pro práci?
Ano, rozvoj emoční inteligence má velmi výrazný vliv na individuální výkon člověka. Zároveň výzkumy posledního desetiletí prokazují, že organizace a společnosti nabízející svým zaměstnancům tento typ učení, fungují ve všech směrech efektivněji.
Proč se mám zabývat emocemi?
Abychom dosáhli našeho plného potenciálu, potřebujeme využívat všechny vnitřní zdroje a být si vědomi svých mantinelů a rezerv. Energie je v psychice vázána na emoce. Je tedy zřejmé, že pokud své emoce potlačujeme, část svého potenciálu potlačujeme s nimi. Když tento potenciál objevíme a využijeme, pomůže nám stát se silnými, nebojácnými, klidnými a laskavými.
Mám zkušenost, že často 14 dní po vzdělávací akci nezbude účastníkům nic. Není to stejné?
Workshop emoční inteligence pomáhá účastníkům poznat, probádat a hlavě si do hloubky uvědomit všech šest základních kompetencí emočního učení. Ve skupině se učí účastníci sami od sebe a od ostatních. Lektoři nabízejí nástroje emočního učení a ukazují, jak je prakticky používat. Výsledná podoba i konkrétní obsah kurzu se přizpůsobuje tématům a potřebám účastníků. Jde o kurz z podstaty sebezkušenostní, protože pokud má být změna v prožívání, myšlení a chování trvalá, musí vycházet z vlastní potřeby a vlastní zkušenosti. Účastníci si prakticky osvojují nové způsoby zvládání prostřednictvím zážitkových metod, s výukovými materiály, psychodiagnostikou, interakcí se skupinou a převáděním témat do konkrétních situací. To vše podporuje a posiluje přenos dovedností do praxe a fixaci v reálném životě.
Lze jednoduše shrnout cíle pro firemní život?
Cílem kurzu je dovést člověka k autentičnosti a souladu v prožívání, myšlení a chování. V pracovním prostředí je emočně zralý člověk výkonný, aktivní, nevytváří konflikty, je empatický k druhým a je soustředění na cíl. Výsledky z realizace tohoto projektu v jiných společnostech prokazují, že klíčový faktor úspěchu, který lidem umožňuje výrazně vybočit z šedého průměru, je právě jejich sebeuvědomění a realistický postoj k sobě a ostatním.
Když přijdu z práce domů a chci 15 minut klidu pro sebe, než se začnu věnovat rodině, jsem sobec?
Buďte v klidu, rozhodně se o sobectví nejedná. Naopak, nutností k dosažení a udržení osobního růstu je uspokojování vlastních potřeb. Lidé často mohou svoje potřeby opomíjet, bagatelizovat či upřednostňovat naplňování potřeb ostatních. Takový způsob zacházení se sebou vede k nespokojenosti a vyhoření.
