Změna je v nás: Cesta k pozitivnímu pracovnímu prostředí pomocí emoční inteligence

Je pondělí. Jiří si zacvičil, posnídal, popřáli si se ženou hezký den a oba vyrazili do práce. Nemusí spěchat, je pánem svého času. Vlastní útulná kancelář, voňavá káva, přátelé žertují, že jen hodí nohy na stůl a čas od času podepíše nějaké to lejstro. A přece by nejraději zůstal doma. Co mě asi čeká tentokrát, pomyslí si, když už na recepci potká samé podmračené tváře. Copak lejstra, ale kdo má řešit ty neustálé žabomyší války…

Říká se, že stokrát nic umořilo osla. Jiří o tom ví své. Zná v téhle firmě každičký kout a každý proces, vždyť ji pomáhal piplat od základů, vymýšlet strategii, sestavovat tým. Nedaří se jim špatně, jsou stále v plusu – čísla přece mluví jasně. Nebo snad ne? Proč tedy den co den řeší jen malichernosti, když by mohl svůj čas věnovat dalšímu rozvoji firmy?

Jiří rozhodně není jediný, koho ta situace trápí. Do práce se netěší ani jeho zaměstnanci. Jeden se kaboní na druhého, každý se cítí ublíženě a všichni se namísto v přátelském fungujícím kolektivu ocitají v začarovaném bludném kruhu plném výčitek, hašteření a nepříjemných emocí. Jak z toho ale ven?

Na počátku i v průběhu podobných šlamastyk hrají hlavní roli emoce. „Pojďme je zakázat!“ chce se už Jiřímu křičet, když na dveře klepe jeden nespokojený zaměstnanec za druhým. Jenomže s emocemi se to má o něco složitěji. Nejsme roboti. Neumíme je potlačit nebo dokonce zakázat v osobním životě, vymýtit je nemůžeme ani ze života pracovního. Ono to ale vůbec nemusí být na škodu – ba právě naopak.

Když se s emocemi naučíme pracovat, otevře nám to nekonečnou paletu možností. Neznamená to, že budeme omezovat sami sebe a nutit se vystupovat za každou cenu mile, usměvavě a vstřícně. Takové snahy totiž vedou jenom k prohloubení nespokojenosti. 

K práci s emocemi nám slouží emoční inteligence – EQ. Nejde o žádnou chudou příbuznou známějšího IQ, kterou bychom mohli jen tak přehlížet. Emoční inteligence nám totiž umožňuje lépe vnímat vlastní emoce, emoce ostatních a hledat efektivní řešení, která problém skutečně vyřeší, nikoli odsunou, aby mohl někde ve skrytu dál bobtnat. 

Dobrou zprávou je, že na emoční inteligenci můžeme pracovat a rozvíjet ji. Někdy se do toho můžeme pustit sami, rozhodně to není žádný nesplnitelný cíl. V případě týmů nebo dokonce větších firem je však víceméně nemožné zadat jednotlivým členům práci na emoční inteligenci jako domácí úkol. Co ovšem udělat můžeme, to je zúčastnit se s celým týmem některého z kurzů, které Akademie osobního rozvoje připravuje na míru. 

Zní to možná trochu jako pohádka, ale díky šestadvaceti letům zkušeností dovedou lektoři APAS účastníkům kurzu ukázat, že emoce je třeba přijmout, zpracovat a dál o nich komunikovat, aby je netížily jako koule na noze. Když každý pochopí, že je důležitým členem týmu a že na jeho emocích záleží, vznikne bezpečný prostor, ve kterém se začnou dít věci – a to doslova. Tým ožije, lidé se do práce pustí s větší vervou, protože jim už neustálé vleklé konflikty neubírají energii. Uvědomí si, že jsou zodpovědní každý za sebe, ale právě díky tomu konečně začnou táhnout za jeden provaz. 

Pokud právě řešíte podobný problém jako Jiří a stále ještě váháte, pročtěte si reference spokojených klientů. A pak už stačí jen vybrat, do kterého z kurzů se pustíte. Uvidíte, že do práce se budete mnohem víc těšit nejen vy, ale také vaši zaměstnanci.