Co je to apatie

Apatie znamená pocit lhostejnosti, jedná se o sníženou citovou reaktivitu na vnější podněty. Apatie je vedlejším příznakem mnoha závažných nemocí (Crohnovy choroby atp.) Je ale také typickým příznakem psychických problémů - při ztrátě blízké osoby, při depresi, syndromu vyhoření atd.

Velmi výrazným příznakem je apatie při velkém pracovním vypětí. (Může k ní dále dojít při předávkování analgetiky nebo při konzumaci některých drog.)

Apatie nikdy není samostatným problémem, vždy jde o příznak, průvodní jev nějakého zásadnějšího problému, nemoci. Pokud trvá apatie delší dobu, je nutné vyhledat lékaře, psychologa.

Člověk trpící apatií si však ve svém stavu často není problému vědom, nedokáže ho řešit, chybí vůle - je tedy nutný zásah blízkých lidí z okolí. Lékař po stanovení diagnózy léčí onemocnění, které je příčinou apatie - jen tak může odeznít i ona.

Seminář EMOČNĚ INTELIGENTNÍ KOMUNIKACE

5.9.2024

Hlubší sebepoznání a poznání druhých
Prohloubení empatie
Nižší míra nelibých emocí
Posílení emoční inteligence
Vyhnutí se situacím, kterých následně litujeme
Umět vést i nepříjemnou konverzaci v pozitivním duchu
Efektivní zvládání náročných komunikačních situací
Posílení spolupráce
Navázání vztahu i s nepříjemnými lidmi

Detail kurzu

Často kladené dotazy.

Pomůže mi emoční inteligence nepotlačovat emoce?

Nepříjemné potlačované emoce se váží k psychickým obsahům, které jsou pro nás natolik zraňující, že je naše vědomí odmítá. Postupem času, se mohou tyto potlačené obsahy projevovat i v jiných situacích, které ale s původním traumatem nesouvisí. To je jeden z důvodů, proč je dobré se svými démony konfrontovat a nenechat je v sobě růst. A v tom vám emoční inteligence může dopomoci.

Proč se mám zabývat emocemi?

Člověk je tvor vynikající svou schopností přizpůsobit se svému prostředí nebo přizpůsobit prostředí sobě. Během života se tvarujeme a učíme se jak fungovat v rodině, ve škole ve společnosti. Vše, co se naučíme, pro nás nemusí být v životě přínosné. To, co fungovalo kdysi, dnes už nemusí a může zůstat rudimentem dětských traumat ve formě nefunkčních vzorců chování a myšlení, falešných přesvědčení a hodnot.

Osobní rozvoj a emoční učení není spíš pro osobní život než pro práci?

Ano, rozvoj emoční inteligence má velmi výrazný vliv na individuální výkon člověka. Zároveň výzkumy posledního desetiletí prokazují, že organizace a společnosti nabízející svým zaměstnancům tento typ učení, fungují ve všech směrech efektivněji.

Proč se mám zabývat emocemi?

Abychom dosáhli našeho plného potenciálu, potřebujeme využívat všechny vnitřní zdroje a být si vědomi svých mantinelů a rezerv. Energie je v psychice vázána na emoce. Je tedy zřejmé, že pokud své emoce potlačujeme, část svého potenciálu potlačujeme s nimi. Když tento potenciál objevíme a využijeme, pomůže nám stát se silnými, nebojácnými, klidnými a laskavými.

Mám zkušenost, že často 14 dní po vzdělávací akci nezbude účastníkům nic. Není to stejné?

Workshop emoční inteligence pomáhá účastníkům poznat, probádat a hlavě si do hloubky uvědomit všech šest základních kompetencí emočního učení. Ve skupině se učí účastníci sami od sebe a od ostatních. Lektoři nabízejí nástroje emočního učení a ukazují, jak je prakticky používat. Výsledná podoba i konkrétní obsah kurzu se přizpůsobuje tématům a potřebám účastníků. Jde o kurz z podstaty sebezkušenostní, protože pokud má být změna v prožívání, myšlení a chování trvalá, musí vycházet z vlastní potřeby a vlastní zkušenosti. Účastníci si prakticky osvojují nové způsoby zvládání prostřednictvím zážitkových metod, s výukovými materiály, psychodiagnostikou, interakcí se skupinou a převáděním témat do konkrétních situací. To vše podporuje a posiluje přenos dovedností do praxe a fixaci v reálném životě.

Lze jednoduše shrnout cíle pro firemní život?

Cílem kurzu je dovést člověka k autentičnosti a souladu v prožívání, myšlení a chování. V pracovním prostředí je emočně zralý člověk výkonný, aktivní, nevytváří konflikty, je empatický k druhým a je soustředění na cíl. Výsledky z realizace tohoto projektu v jiných společnostech prokazují, že klíčový faktor úspěchu, který lidem umožňuje výrazně vybočit z šedého průměru, je právě jejich sebeuvědomění a realistický postoj k sobě a ostatním.

Když přijdu z práce domů a chci 15 minut klidu pro sebe, než se začnu věnovat rodině, jsem sobec?

Buďte v klidu, rozhodně se o sobectví nejedná. Naopak, nutností k dosažení a udržení osobního růstu je uspokojování vlastních potřeb. Lidé často mohou svoje potřeby opomíjet, bagatelizovat či upřednostňovat naplňování potřeb ostatních. Takový způsob zacházení se sebou vede k nespokojenosti a vyhoření.

ZPĚT DO SLOVNÍČKU