Jaké jsou druhy inteligence?
Existuje více druhů inteligence, nejen tzv. IQ, která se uvádí nejčastěji a většinou také jako nejdůležitější.
Přesto odborníci v čele s psychology vymezují až 8 druhů inteligence:
- jazykově-verbální inteligence
- logicko-matematická inteligence
- zvukově-hudební inteligence
- tělesně-pohybová inteligence
- vizuálně-prostorová inteligence
- vnitřní nebo také intrapersonální inteligence
- společenská nebo také interpersonální inteligence
- přírodní inteligence
Toto rozmanité dělení lépe reflektuje skutečnost, že kdo není nadaný např. na matematiku, má talent třeba na atletiku nebo dobré předpoklady pro hraní na hudební nástroje či dar jednat s lidmi. Kdo identifikuje, jakým druhem inteligence oplývá, může lépe podporovat tyto své silné stránky a dosáhnout v nich výborné úrovně.
Pro zjednodušení se druhy inteligence dělí na IQ (inteligenční kvocient) a EQ, neboli emoční inteligenci:
IQ pomocí číselného vyjádření udává inteligenci člověka dle standardizovaných inteligenčních psychologických testů. Zvláště v poslední době se začíná pozornost obracet i k EQ, což je ukazatel vyjadřující schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat s lidmi z okolí.
Často kladené dotazy.
Pomůže mi emoční inteligence nepotlačovat emoce?
Nepříjemné potlačované emoce se váží k psychickým obsahům, které jsou pro nás natolik zraňující, že je naše vědomí odmítá. Postupem času, se mohou tyto potlačené obsahy projevovat i v jiných situacích, které ale s původním traumatem nesouvisí. To je jeden z důvodů, proč je dobré se svými démony konfrontovat a nenechat je v sobě růst. A v tom vám emoční inteligence může dopomoci.
Proč se mám zabývat emocemi?
Člověk je tvor vynikající svou schopností přizpůsobit se svému prostředí nebo přizpůsobit prostředí sobě. Během života se tvarujeme a učíme se jak fungovat v rodině, ve škole ve společnosti. Vše, co se naučíme, pro nás nemusí být v životě přínosné. To, co fungovalo kdysi, dnes už nemusí a může zůstat rudimentem dětských traumat ve formě nefunkčních vzorců chování a myšlení, falešných přesvědčení a hodnot.
Osobní rozvoj a emoční učení není spíš pro osobní život než pro práci?
Ano, rozvoj emoční inteligence má velmi výrazný vliv na individuální výkon člověka. Zároveň výzkumy posledního desetiletí prokazují, že organizace a společnosti nabízející svým zaměstnancům tento typ učení, fungují ve všech směrech efektivněji.
Proč se mám zabývat emocemi?
Abychom dosáhli našeho plného potenciálu, potřebujeme využívat všechny vnitřní zdroje a být si vědomi svých mantinelů a rezerv. Energie je v psychice vázána na emoce. Je tedy zřejmé, že pokud své emoce potlačujeme, část svého potenciálu potlačujeme s nimi. Když tento potenciál objevíme a využijeme, pomůže nám stát se silnými, nebojácnými, klidnými a laskavými.
Mám zkušenost, že často 14 dní po vzdělávací akci nezbude účastníkům nic. Není to stejné?
Workshop emoční inteligence pomáhá účastníkům poznat, probádat a hlavě si do hloubky uvědomit všech šest základních kompetencí emočního učení. Ve skupině se učí účastníci sami od sebe a od ostatních. Lektoři nabízejí nástroje emočního učení a ukazují, jak je prakticky používat. Výsledná podoba i konkrétní obsah kurzu se přizpůsobuje tématům a potřebám účastníků. Jde o kurz z podstaty sebezkušenostní, protože pokud má být změna v prožívání, myšlení a chování trvalá, musí vycházet z vlastní potřeby a vlastní zkušenosti. Účastníci si prakticky osvojují nové způsoby zvládání prostřednictvím zážitkových metod, s výukovými materiály, psychodiagnostikou, interakcí se skupinou a převáděním témat do konkrétních situací. To vše podporuje a posiluje přenos dovedností do praxe a fixaci v reálném životě.
Lze jednoduše shrnout cíle pro firemní život?
Cílem kurzu je dovést člověka k autentičnosti a souladu v prožívání, myšlení a chování. V pracovním prostředí je emočně zralý člověk výkonný, aktivní, nevytváří konflikty, je empatický k druhým a je soustředění na cíl. Výsledky z realizace tohoto projektu v jiných společnostech prokazují, že klíčový faktor úspěchu, který lidem umožňuje výrazně vybočit z šedého průměru, je právě jejich sebeuvědomění a realistický postoj k sobě a ostatním.
Když přijdu z práce domů a chci 15 minut klidu pro sebe, než se začnu věnovat rodině, jsem sobec?
Buďte v klidu, rozhodně se o sobectví nejedná. Naopak, nutností k dosažení a udržení osobního růstu je uspokojování vlastních potřeb. Lidé často mohou svoje potřeby opomíjet, bagatelizovat či upřednostňovat naplňování potřeb ostatních. Takový způsob zacházení se sebou vede k nespokojenosti a vyhoření.
