Pasivní agresivita

Pasivní agresivita vychází z pocitu nedoceněnosti a neschopnosti. Pasivní agresor se uchyluje k projevům nespokojenosti a doufá, že se něco změní.

Příklady pasivní agresivity:

• mlčení jako způsob trestu (ať už pro dítě, partnera či přítele),
• ignorace i v případě cílené otázky,
• dlouhotrvající lhostejnost s cílem vyvolání výbuchu hněvu u druhého,
• úmyslné zapomínání dohodnutých termínů a úkolů,
• vyvolávání pocitu viny, stavění se do role oběti,
• ironické poznámky a sarkasmus,
• obviňování místo přijetí vlastní zodpovědnosti, 
• pokládání útočných otázek, například: “Jsi normální?”,
• zamlčování informací.

Projevy pasivní agresivity mají jediný cíl - potřebu získat nad druhým člověkem převahu a moc. Jedná se často o nevědomou reakci jedince na převahu ve vztahu, ve kterém je pasivně agresivní jedinec emocionálně či materiálně vázán.

Jde o psychickou poruchu, na níž lze pracovat. Jedinec se může naučit přijmou fakt, že mít vztek je normální, otevřeně vyjadřovat své názory a pocity i za cenu konfliktu.