Pasivní agresivita

Pasivní agresivita vychází z pocitu nedoceněnosti a neschopnosti. Pasivní agresor se uchyluje k projevům nespokojenosti a doufá, že se něco změní.

Příklady pasivní agresivity:

  • mlčení jako způsob trestu (ať už pro dítě, partnera či přítele),
  • ignorace i v případě cílené otázky,
  • dlouhotrvající lhostejnost s cílem vyvolání výbuchu hněvu u druhého,
  • úmyslné zapomínání dohodnutých termínů a úkolů,
  • vyvolávání pocitu viny, stavění se do role oběti,
  • ironické poznámky a sarkasmus,
  • obviňování místo přijetí vlastní zodpovědnosti, 
  • pokládání útočných otázek, například: “Jsi normální?”,
  • zamlčování informací.

Projevy pasivní agresivity mají jediný cíl - potřebu získat nad druhým člověkem převahu a moc. Jedná se často o nevědomou reakci jedince na převahu ve vztahu, ve kterém je pasivně agresivní jedinec emocionálně či materiálně vázán.

Jde o psychickou poruchu, na níž lze pracovat. Jedinec se může naučit přijmou fakt, že mít vztek je normální, otevřeně vyjadřovat své názory a pocity i za cenu konfliktu.