Pasivní agresivita
Pasivní agresivita vychází z pocitu nedoceněnosti a neschopnosti. Pasivní agresor se uchyluje k projevům nespokojenosti a doufá, že se něco změní.
Příklady pasivní agresivity:
- mlčení jako způsob trestu (ať už pro dítě, partnera či přítele),
- ignorace i v případě cílené otázky,
- dlouhotrvající lhostejnost s cílem vyvolání výbuchu hněvu u druhého,
- úmyslné zapomínání dohodnutých termínů a úkolů,
- vyvolávání pocitu viny, stavění se do role oběti,
- ironické poznámky a sarkasmus,
- obviňování místo přijetí vlastní zodpovědnosti,
- pokládání útočných otázek, například: “Jsi normální?”,
- zamlčování informací.
Projevy pasivní agresivity mají jediný cíl - potřebu získat nad druhým člověkem převahu a moc. Jedná se často o nevědomou reakci jedince na převahu ve vztahu, ve kterém je pasivně agresivní jedinec emocionálně či materiálně vázán.
Jde o psychickou poruchu, na níž lze pracovat. Jedinec se může naučit přijmou fakt, že mít vztek je normální, otevřeně vyjadřovat své názory a pocity i za cenu konfliktu.