Sebekoučink (z angl. selfcoaching) je cílená vnitřní činnost jedince pro ujasnění, kdo je, co chce, jak toho dosáhnout, jak vytrvat atp. Místo “externího” kouče je jedinec koučem sám sobě. Každá naše myšlenka totiž mění fyzický stav našich mozkových spojení. Zjednodušeně řečeno jsme tedy tím, nač myslíme. Rozhodujeme, jak se budeme cítit, jsme zodpovědní za míru svého sebevědomí a sebehodnocení.  

Naše myšlenky jsou často ovlivněné nevhodnými schematy, která jsme si v některé fázi života nevědomky vytvořili, a vytvářejí naši realitu uvnitř i venku. Nevhodné schéma lze odstranit. Pokud se cítíme nekomfortně, náš protějšek v komunikaci to vnímá (i když jen na nevědomé úrovni) jako negativní emoce. Řeč svého těla nedokážeme zcela ovládat, často tak tedy řekneme i to, co nechceme. V takových případech si lze pokládat sebekoučovací otázky jako:

• Co mi pomůže získat klidnou mysl?
• Už jsem někdy v podobné situaci klid zažil? Co k tomu vedlo, jak se to podařilo?
• Šlo by to to využít i v této aktuální situaci?

Aby však byl jedinec schopný efektivního sebekoučinku, musí znát a prožívat své emoce a naučit se pracovat s pozitivními cíli. Změní-li nevhodný způsob myšlení, změní tím i své prožívání (a naopak). Výzkumy totiž ukázaly, že úspěšní lidé mívají pozitivní očekávání, neúspěšní mívají předem očekávání negativní.