Co jsou to bariéry v komunikaci
Bariéry v komunikaci - při komunikaci (tedy při vzájemném sdílení - sdělování/přijímání informací) občas nevyhnutelně dochází k překážkám, tj. komunikačním bariérám. Narušují průběh úspěšného předávání informace.
Komunikačních bariér je mnoho druhů a existují tak dlouho, jako lidská komunikace sama. V některých situacích mohou být bariéry natolik závažné, že jsou důvodem i k propuknutí ozbrojeného konfliktu.
Speciálním typem komunikační bariéry je informační bariéra - jde o překážku v předávání informací, kdy není přenos možné realizovat ze specifického důvodu. Uživatel či skupina uživatelů tak nezískává požadovanou informaci.
Na přesnost komunikace má vliv mnoho faktorů - při běžné komunikaci dvou či více lidí je to například rychlost řeči, její srozumitelnost.
Druhy bariér v komunikaci:
- verbální - špatná výslovnost, slang, nedostatečná slovní zásoba, chyby v gramatice...
- neverbální - fyzické bariéry mezi účastníky komunikace, situaci neadekvátní neverbální projevy, interkulturní rozdíly (ve významu gest atp.), příliš velká vzdálenost účastníků komunikace...
- vnější - šumy z okolního prostředí, nevyhovující podmínky (osvětlení, zápach, nedostatek času)...
Často kladené dotazy.
Pomůže mi emoční inteligence nepotlačovat emoce?
Nepříjemné potlačované emoce se váží k psychickým obsahům, které jsou pro nás natolik zraňující, že je naše vědomí odmítá. Postupem času, se mohou tyto potlačené obsahy projevovat i v jiných situacích, které ale s původním traumatem nesouvisí. To je jeden z důvodů, proč je dobré se svými démony konfrontovat a nenechat je v sobě růst. A v tom vám emoční inteligence může dopomoci.
Proč se mám zabývat emocemi?
Člověk je tvor vynikající svou schopností přizpůsobit se svému prostředí nebo přizpůsobit prostředí sobě. Během života se tvarujeme a učíme se jak fungovat v rodině, ve škole ve společnosti. Vše, co se naučíme, pro nás nemusí být v životě přínosné. To, co fungovalo kdysi, dnes už nemusí a může zůstat rudimentem dětských traumat ve formě nefunkčních vzorců chování a myšlení, falešných přesvědčení a hodnot.
Osobní rozvoj a emoční učení není spíš pro osobní život než pro práci?
Ano, rozvoj emoční inteligence má velmi výrazný vliv na individuální výkon člověka. Zároveň výzkumy posledního desetiletí prokazují, že organizace a společnosti nabízející svým zaměstnancům tento typ učení, fungují ve všech směrech efektivněji.
Proč se mám zabývat emocemi?
Abychom dosáhli našeho plného potenciálu, potřebujeme využívat všechny vnitřní zdroje a být si vědomi svých mantinelů a rezerv. Energie je v psychice vázána na emoce. Je tedy zřejmé, že pokud své emoce potlačujeme, část svého potenciálu potlačujeme s nimi. Když tento potenciál objevíme a využijeme, pomůže nám stát se silnými, nebojácnými, klidnými a laskavými.
Mám zkušenost, že často 14 dní po vzdělávací akci nezbude účastníkům nic. Není to stejné?
Workshop emoční inteligence pomáhá účastníkům poznat, probádat a hlavě si do hloubky uvědomit všech šest základních kompetencí emočního učení. Ve skupině se učí účastníci sami od sebe a od ostatních. Lektoři nabízejí nástroje emočního učení a ukazují, jak je prakticky používat. Výsledná podoba i konkrétní obsah kurzu se přizpůsobuje tématům a potřebám účastníků. Jde o kurz z podstaty sebezkušenostní, protože pokud má být změna v prožívání, myšlení a chování trvalá, musí vycházet z vlastní potřeby a vlastní zkušenosti. Účastníci si prakticky osvojují nové způsoby zvládání prostřednictvím zážitkových metod, s výukovými materiály, psychodiagnostikou, interakcí se skupinou a převáděním témat do konkrétních situací. To vše podporuje a posiluje přenos dovedností do praxe a fixaci v reálném životě.
Lze jednoduše shrnout cíle pro firemní život?
Cílem kurzu je dovést člověka k autentičnosti a souladu v prožívání, myšlení a chování. V pracovním prostředí je emočně zralý člověk výkonný, aktivní, nevytváří konflikty, je empatický k druhým a je soustředění na cíl. Výsledky z realizace tohoto projektu v jiných společnostech prokazují, že klíčový faktor úspěchu, který lidem umožňuje výrazně vybočit z šedého průměru, je právě jejich sebeuvědomění a realistický postoj k sobě a ostatním.
Když přijdu z práce domů a chci 15 minut klidu pro sebe, než se začnu věnovat rodině, jsem sobec?
Buďte v klidu, rozhodně se o sobectví nejedná. Naopak, nutností k dosažení a udržení osobního růstu je uspokojování vlastních potřeb. Lidé často mohou svoje potřeby opomíjet, bagatelizovat či upřednostňovat naplňování potřeb ostatních. Takový způsob zacházení se sebou vede k nespokojenosti a vyhoření.
