Inteligenční kvocient
Inteligenční kvocient neboli IQ se využívá pro vyčíslení inteligence člověka podle standardizovaných psychologických testů. Pojem IQ byl zaveden v roce 1912 německým psychologem Villiamem Sternem. Inteligenční kvocient se pohybuje na žebříčku od 10 do 210. Průměrná inteligence populace se pohybuje od 90 do 130.
Schopnosti a uplatnitelnost populace dle výše inteligenčního kvocientu:
- IQ nad 140 - Inteligence géniů. Absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním směr poznání. (0,2 % populace)
- IQ do 140- Výjimečná superiorní inteligence. Mimořádné předpoklady pro tvůrčí činnost, vynikající manažeři nebo odborníci. (2,8 % populace)
- IQ do 130 - Vysoce nadprůměrná inteligence. Mohou snadno vystudovat vysokou školu, dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí a manažerské činnosti. (6 % populace)
- IQ do 120 - Nadprůměrná inteligence. Vystuduje vysokou školu, při vysoké pracovitosti může získat mimořádné pracovní místo. (12 % populace)
- IQ do 110 - Vysoce průměrná inteligence. Vysokou školu vystuduje jen s potížemi. Důsledností a pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí kategorie. (25 % populace)
- IQ do 100 - Průměrná inteligence. Dokáže složit maturitní zkoušku, v práci se uplatní ve středním postavení. (25 % populace)
- IQ do 90 - Slabě podprůměrná inteligence. Dokáže absolvovat základní školu a dobře se uplatnit v manuálních profesích. (10 % populace)
- IQ do 80 - Nižší stupeň mentální retardace. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole. (10 % populace)
- IQ do 70 - Lehká mentální retardace. Je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu. (6,8 % populace)
- IQ do 50 - Střední mentální retardace. Nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky. (2 % populace)
- IQ do 20 - Těžká mentální retardace. Nevzdělavatelný a nevychovatelný. (0,2 % populace)
Protože existuje více druhů inteligence, je inteligenční kvocient je jeden ze způsobů, jak měřit a vyčíslit inteligenci člověka. Výše IQ souvisí s úspěšností člověka v běžném životě pouze 20%. Důležitým faktorem úspěchu a osobní spokojenosti je například schopnost komunikace, empatie, sebeúcta a cílevědomost. Tyto pojmy se skrývají pod označení emoční inteligence a její populárnost je zaslouženě na vzestupu.
Často kladené dotazy.
Pomůže mi emoční inteligence nepotlačovat emoce?
Nepříjemné potlačované emoce se váží k psychickým obsahům, které jsou pro nás natolik zraňující, že je naše vědomí odmítá. Postupem času, se mohou tyto potlačené obsahy projevovat i v jiných situacích, které ale s původním traumatem nesouvisí. To je jeden z důvodů, proč je dobré se svými démony konfrontovat a nenechat je v sobě růst. A v tom vám emoční inteligence může dopomoci.
Proč se mám zabývat emocemi?
Člověk je tvor vynikající svou schopností přizpůsobit se svému prostředí nebo přizpůsobit prostředí sobě. Během života se tvarujeme a učíme se jak fungovat v rodině, ve škole ve společnosti. Vše, co se naučíme, pro nás nemusí být v životě přínosné. To, co fungovalo kdysi, dnes už nemusí a může zůstat rudimentem dětských traumat ve formě nefunkčních vzorců chování a myšlení, falešných přesvědčení a hodnot.
Osobní rozvoj a emoční učení není spíš pro osobní život než pro práci?
Ano, rozvoj emoční inteligence má velmi výrazný vliv na individuální výkon člověka. Zároveň výzkumy posledního desetiletí prokazují, že organizace a společnosti nabízející svým zaměstnancům tento typ učení, fungují ve všech směrech efektivněji.
Proč se mám zabývat emocemi?
Abychom dosáhli našeho plného potenciálu, potřebujeme využívat všechny vnitřní zdroje a být si vědomi svých mantinelů a rezerv. Energie je v psychice vázána na emoce. Je tedy zřejmé, že pokud své emoce potlačujeme, část svého potenciálu potlačujeme s nimi. Když tento potenciál objevíme a využijeme, pomůže nám stát se silnými, nebojácnými, klidnými a laskavými.
Mám zkušenost, že často 14 dní po vzdělávací akci nezbude účastníkům nic. Není to stejné?
Workshop emoční inteligence pomáhá účastníkům poznat, probádat a hlavě si do hloubky uvědomit všech šest základních kompetencí emočního učení. Ve skupině se učí účastníci sami od sebe a od ostatních. Lektoři nabízejí nástroje emočního učení a ukazují, jak je prakticky používat. Výsledná podoba i konkrétní obsah kurzu se přizpůsobuje tématům a potřebám účastníků. Jde o kurz z podstaty sebezkušenostní, protože pokud má být změna v prožívání, myšlení a chování trvalá, musí vycházet z vlastní potřeby a vlastní zkušenosti. Účastníci si prakticky osvojují nové způsoby zvládání prostřednictvím zážitkových metod, s výukovými materiály, psychodiagnostikou, interakcí se skupinou a převáděním témat do konkrétních situací. To vše podporuje a posiluje přenos dovedností do praxe a fixaci v reálném životě.
Lze jednoduše shrnout cíle pro firemní život?
Cílem kurzu je dovést člověka k autentičnosti a souladu v prožívání, myšlení a chování. V pracovním prostředí je emočně zralý člověk výkonný, aktivní, nevytváří konflikty, je empatický k druhým a je soustředění na cíl. Výsledky z realizace tohoto projektu v jiných společnostech prokazují, že klíčový faktor úspěchu, který lidem umožňuje výrazně vybočit z šedého průměru, je právě jejich sebeuvědomění a realistický postoj k sobě a ostatním.
Když přijdu z práce domů a chci 15 minut klidu pro sebe, než se začnu věnovat rodině, jsem sobec?
Buďte v klidu, rozhodně se o sobectví nejedná. Naopak, nutností k dosažení a udržení osobního růstu je uspokojování vlastních potřeb. Lidé často mohou svoje potřeby opomíjet, bagatelizovat či upřednostňovat naplňování potřeb ostatních. Takový způsob zacházení se sebou vede k nespokojenosti a vyhoření.
