K pasivně agresivnímu chování se uchylují často osoby, které mají nedostatek vlastní sebeúcty. Snaží se získat převahu nad člověkem, na kterém jsou závislí, ať už existenčně, emocionálně či jinak. Člověk, který se cítí nedoceněný a nepochopený, si nedokáže tento zoufalý pocit přiznat. Uchyluje se k projevům nespokojenosti a tajně doufá, že takto dojde uznání. Sarkastické a cynické poznámky jsou pak na denním pořádku stejně jako pomlouvání a věčný pesimismus.

Projevy pasivně agresivního chování:

• Odkládání kontaktu a komunikace - “Řeknu ti to jindy.”, “Necháme to po Vánocích.”, “Až to udělá znovu, tak mu to řeknu.”.
• Projev nepřímé nespokojenosti - pasivně agresivní jedinec schválně mlčí, nedělá své povinnosti a  dohodnuté činnosti, předstírá, že neslyší, atd.
• Pomluvy - v domácím prostředí je často cestou “tichá domácnost”. V práci naopak pasivně agresivní člověk přechází do útoku. Pomlouvá, hledá cesty jak druhého “nachytat”.

Pasivně agresivní jedinec popírá své emoce i hněv, konfrontacím se vyhýbá.  Nedokáže pojmenovat svou nespokojenost, pouze “provokuje” narážkami a poznámkami.

Vzorce pasivně agresivního chování jsou zakořeněny velice hluboko v osobnosti člověka. Často je velmi těžké jeho chování změnit.