Sebelítost

Sebelítost - nadměrné zabývání se skutečnými nebo imaginárními problémy jedince. Jde o zcela neplodnou emoci související se smutkem, která se jeví danému člověku jako nulová naděje, nulová možnost plánu, účelu či smyslu. Sebelítost ale není totéž, co smutek, přestože s ním souvisí. Smutek je opodstatněný a je reakcí jedince na těžkou situaci (jako úmrtí blízké osoby, ztráta něčeho cenného apod.) Umožní člověku vyrovnat se s nesnadnou životní událostí, pochopit ji, dokonce může motivovat k pozitivní změně v budoucnosti. Pokud se však člověk důvodem svého smutku zabývá příliš dlouho a nedokáže se věnovat ničemu jinému, aktuálně životně důležitému, můžeme již mluvit o sebelítosti. Pokud trvá delší dobu, může přerůst v depresi.

Slovy misionářky Elisabeth Elliotové: „Sebelítost je smrtí, ze které není žádného vzkříšení - jde o jámu, ze které vás nikdo nevytáhne; sami jste si totiž vybrali, že v ní budete vězet."